Animeblog.cz | Recenze » Seikai no Monshou

Recenze: „Seikai no Monshou”

Přečteno: 5801x | Vydáno: 25.12.2012 | Upraveno: 28.4.2014

Seikai no Monshou / Crest of the Stars / Hvězdný erb

Na Kfilmu.net jsem ve svém profilu seriál jednou větou charakterizoval takto: „ … nádherná space opera, která má všechny klady žánru, zejména vztah Jinty a Lafiel na pozadí vesmírných bitev a politiky je tak úžasně zachycen, že romantické seriály ve srovnání s tímto mohou jít ve vteřině do kopru … “.

Kdo anime nemá rád, s klidným srdcem se s tímto může spokojit a vůbec o nic nepřijde, i když se tady rozvláčně rozepíšu ;)

Seikai no Monshou je třináctidílný seriál z roku 1999. Po grafické stránce ho proto současná anime možná mohou překonávat, nikoliv však z hlediska toho nejpodstatnějšího – z hlediska příběhu a atmosféry.

Čistá science fiction se silným a dokonale propracovaným příběhem nás v blíže neurčené budoucnosti přivádí na planetu zemského typu Martinh, k tehdy desetiletému prezidentskému synkovi Jintovi. Že je Jinto synem prezidenta hraje klíčovou roli, neboť tehdy dojde k invazi Impéria Abh, a politickým rozhodnutím svého otce se Jintův osud náhle odvíjí zcela jinak. Impérium Abh je mimo přímou oblast svého vlivu v dalekém vesmíru polomýtickou strukturou s feudálním zřízením, v jehož čele stojí císařovna. Ve sféře svého vlivu je, jak už to bývá, uctíván i nenáviděn. Abh svou technickou a vojenskou nadřazeností kontroluje prostor mezi hvězdnými soustavami, avšak ačkoliv sám nejsilnější, je pouze jedním z pěti politických uskupení v lidmi obývaném vesmíru. I Abhánci jsou totiž původem lidé, jen se vlivem věků a genetických manipulací od lidí poněkud odlišili. Jsou vesměs pohlední, modrovlasí a nesmírně hrdí na svou příslušnost k vesmírnému prostoru, neboť přímo ve vesmíru žijí a noha Abhánce nemá proč by na libovolnou planetu vkročila.. Abh má své pevné zásady, do kterých Japonci nejspíš promítli svůj kodex buschido.

O sedm let později na planetu Delktoe přilétá z abhského válečného kžižníku Goshroth pilot-frekventantka s předlouhým jménem Abriel Nei Debrusc Borl Paryun Lafiel, aby zde Jinta vyzvedla na cestě do hlavního města Impéria Abh. Tím to celé začíná…

Síla seriálu je v perfektně propracovaném pozadí a bezvadné věrohodnosti. Je zde všechno, co od space opery očekáváme – akce, drama, ale také vysoká politika, romantika a zjevně pociťovaná osudovost, nejlépe vyjádřená slovy velitelky Gosrothu, kapitána Lexhue: “Nejlepší by bylo utéct, ale takovou možnost my nemáme”… Až do tří čtvrtin má seriál výrazné znaky dramatu, přičemž čtvrtý a pátý díl je z hlediska atmosféry nejen v žánru anime naprosto fenomenální. V posledních třech dílech přichází ke slovu jisté odlehčení, které poněkud kontrastuje s vážností předcházejících dílů. Jak je u anime obvyklé a příjemné, děj je ve značné míře nepředvídatelný. Kde jinde než u anime se setkáme s perfektně vyprofilovanými charaktery a individualitou postav, aby tyto hrdiny tvůrci seriálu vzdor jejich sympatičnosti a faktu, že by na nich bylo možné vystavět pokračování na několik let, hned v následujícím díle totálně odepsali… V anime není nemožné absolutně nic a já jen čekám na třináctidílný seriál, v jehož úvodním díle hned zhebne sám hlavní hrdina… Že jich spousta odpadá na konci je normální, happyend nemá s realitou příliš společného a anime přece bývá vzdor fantaskním prvkům velmi často racionálnější než konvenční tvorba.

Vztah Jinty a Lafiel na pozadí událostí je kapitolou sám o sobě. Neuvěřitelně obratná psychologická sonda, emocionalita zcela bez zbytečných plků a slizkého sentimentu. Kde si jiní vypomáhají hromadou slovního průjmu a vytím na měsíc, tam daleko lépe zapracuje situace, výraz tváře, jediné gesto. A hudba. Vynikající orchestrální hudba doprovází s variací na hlavní motiv většinu osudově určujících okamžiků nejen mezi Lafiel a Jintou, ale i taková vesmírná bitva za doprovodu orchestru se stává nezapomenutelnou scénou. V takových chvílích člověk úplně zapomíná na animovaný charakter seriálu a bývá zcela vtažen děje. No a když se vrátím k oběma hlavním postavám, Lafielino “baka” (troubo, osle, pitomče…) příležitostně na adresu Jinty má do Romeo-Jůliovské formy daleko, přesto, ač nevypovězena, ta jiskra tam hmatatelně je.

Nebudu tvrdit, že všechny anime seriály zasluhují pozornost, nebyla by to pravda a některé jsem nedokoukal a na některé ani nehodlám začít koukat. Seikai no Monshou však řadím mezi absolutní špičku po bok seriálu Gunslinger Girl, a ač jsem to nepokládal za možné, snad i před něj.

» Moje hodnocení anime

10/10