Animeblog.cz | Recenze » Džúbei a umění nindžucu

Recenze: „Džúbei a umění nindžucu”

Přečteno: 2941x | Vydáno: 1.2.2020 | Upraveno: 2.2.2020

Jūbē Ninpūchō / Ninja Scroll / Džúbei a umění nindžucu

Tentokrát se v poněkud drsnějším příběhu přeneseme do období Edo přibližně roku 1600 plus autobus, kdy Japonsku vládne Tokugawský šógunát, kterým se završila éra japonských válčících států. Tomu předcházela vláda legendárního válečníka Hidejoši Tojotomiho, se kterým Tokugawa soupeřil o moc a po Tojotomiho smrti a dobytí velkolepého Ósackého hradu (mimochodem zradou) v držení Hidejošiho syna Hidejoriho, ho už jako šógun nahradil. Tento mírně historický úvod byl potřebný, protože od něj se odvíjí nejhlubší podstata dějové linky. Obě legendární jména v příběhu zazní a bez určitého povědomí by příběh byl méně srozumitelný.

Tématem anime filmu jsou mystičtí nindžové v osobních příbězích zarámovaných v zápase o moc svých pánů. Reálně byl nindža v podstatě špión ve službách svého pána. Tak jako agent 007 James Bond s povolením zabíjet disponoval mimořádnými schopnostmi v humorné nadsázce, nindžové zde disponují superschopnostmi v nadsázce krvavé. Ony superschopnosti vychází z legend o nindžucu, což je vlastně výsledek výcviku, zahrnujícího schopnosti boje se zbraněmi i beze zbraní, zejména vskrytu s vyvoláním co nejmenšího rozruchu a únikem beze stopy, maskování, použití jedů a výbušnin. Jelikož aktivity nindžů ovládajících nindžucu zahrnovaly špionáž, atentáty, guerillový boj i sabotáže, byli ve své době postavami značně kontroverzními a hrozily jim při odhalení tvrdé a nelítostné tresty. Z utajení, činů a tvrdé disciplíny pak povstala ona mystika.

Vyprávění i obrazové vyjádření je syrovějšího rázu, nevyhýbá se násilí, krvi, ani mírně explicitním sexuálním scénám. Byť neschází ani romantická vložka, pro romantický večer váš s partnerkou/partnerem úplně nejvhodnější nebude. Nechte si ho, až budete mít frikčních pohybů dost, anebo snad dostanete chuť na něco ostřejšího… ;)

Anime už má nějaký ten pátek za sebou, vlastně je tím dosud nejstarším, co se zde na Animeblogu zatím objevilo. Rozhodně ale náleží do zlatého fondu a klasická animace má svou uměleckou stránkou stále co říct, což se nakonec jistě jen tak nezmění ani do budoucna.

Na závěr už jen osobní dojem k hlavnímu hrdinovi. Znáte-li další legendární postavu japonské historie tohoto období, Mijamota Musašiho, tak nějak dost podobně si ho podle vyprávění spisovatele Eidžiho Jošikawy představuju. Třebaže skutečnost byla pochopitelně jiná, ale od toho legendy jsou, aby vyzdvihovaly obdivuhodné vlastnosti a o mínusech taktně pomlčely.

» Moje hodnocení anime